neděle 28. listopadu 2010

Meet me!

Když jsem se dnes ráno probudila a zjistila, že svítí sluníčko, začala jsem skákat po pokoji a vykřikovat, "Hurá svítí sluníčko, konečně si můžu zase vzít svoje Ray-banky." a v ten okamžik jsem se také rozhodla, že dnešek bude úžasný den. Byl. Při čekání na A mně zastavili dva Julemani z Ikei a říkali: "Slečno, vezměte si poukázku na jídlo do Ikei, vy jste taková hubená!" Přesně to byl okamžik, kdy jsem se rozhodla, že Julemani jsou moc milý lidé a ještě si hodně rozmyslím, kdo mi letos přinese dárky...

Po setkání s A jsme se vydaly směr Bakeshop, kde měli bohužel plno. Už nás mohlo zachránit jen Nespresso, cestou tam jsme prohlížely vánočně vyzdobené obchody a shodly se na tom, že Hermés si na výzdobu výlohy musel pravděpodobně najmout magora...

V Nespressu jsme strávily mnohem víc času, než bylo v plánu, takže jsme na meet up nestíhaly a dorazily pozdě, ale přece. Když se ukázalo, že jsme konečně všichni, vydali jsme se směr CODE:MODE, bohužel mně nijak zvlášť neoslovil a jedá věc, která se mi tam líbila, bylo vlastnoručně vyrobené tričko Martina Kelbla, které mu zde musím ještě jednou pochválit, protože by ho z fleku mohl začít prodávat kde jaký Concept Store.

Po odchodu  CODE:MODE jsem musela blogery opustit a skočit si něco vyřídit a když jsem se s nimi před Cartierem znovu setkala, byla ve vzduchu otázka: "Kam teď?" Původně bylo v plánu, že se navštíví sky bar Cloud 9, ale tam se už nikomu nechtělo. V Hard Rock Café měli plno, což byla škoda, protože tam měla koncert nějaká kapela s velmi chytlavou muzikou. v Coffe Heaven měli bohužel taky plno, tak nás napadl Myslbek. S blogerkami co vydržely až do konce jsme se usadili v nově oteřené kavárně a čekaly a čekaly a čekaly. Když už hranice mojí trpělivosti přetekla tak jsem se se slovy:" To zastávají stejný názor, jako já ve škole, že když je toho moc, tak to prostě nedělám?!" vydala za tamnějším personálem zjistit, jak to tam vlastně mají s obsluhou. Pak už nás nebavilo čekat, tak jsme se přesunuly do vedlejšího Sushi Pointu, což byl dobrá nápad. Tom yum polévka s mořskými plody byla vážně yummy:) A to už byl tak nějak konec, protože poté nastal čas jít domů.

Jinak meet up byl super nápad a velmi se vydařil. xoxo












Když jsem si v Nespressu sundala kabát, tak A pronesla:"Ty sis teď osvojila look businessmanky jo?"





Vánočně vyzdobenou Pařížskou ulicí jsme vždycky okouzlena...


čtvrtek 25. listopadu 2010

Vice&Showroom

Znáte to, někdy se probudíte a jakoby bylo všechno špatně, špatně se mi skudrnatí vlasy, hruška, co si dávám do ovocného salátu je velikosti piccolo, venku je ošklivo a prší... To ovšem nebyl případ včerejšího dne. Byla středa a tak jsem si mohla přispat až do tři čtvrtě na pět, vlasy se mi zkorutily na jedničku s hvězdičkou, hruška, co jsem si dala do snídaně vypadala, jakoby ji vypěstovali v temelínském jaderném reaktoru a venku padaly krásné nadýchané vločky sněhu.

Když jsem se pak sešla s A nabraly jsme směr redakce Vice. A zde měla udělat jeden rozhovor a já slíbia, že to budu fotodokumentovat(takže kritika na tyto fotky nepřichází v úvahu:D). V redakci se mně taky jeden z redaktorů zeptal jsetli bych nechtěla pro Vice psát. Nechtěla. Asi by mně to nešlo a tím pádem ani nebavilo, což o to alespoň trochu zajímavě psát umím, ale nejraději píšu o svých pocitech a myslím, že by šéfredaktora Vice moc nepotěšilo, kdybych místo rozhovoru s organizátorky Code Mode odevzdala článek o svých pocitech...

Když už se schylovalo k poledni, začínala jsem mít hlad a být trochu rozladěná, s A jsme tak nabraly směr Bakeshop, kde mně z rozladěnosti vytrhl apple&brie croissant. Po Bakeshopu jsem měla v plánu koupit dárek pro daddyho, ale jak se ukázalo, nebyl to vůbec lehký úkol, protože sehnat někde značkový pásek, vyhovující daddymu v barvě capuccina je asi nadlidský úkol, ale já se nevzdám.

Protože má dnes svátek Kateřina a my byly na cestě do showroomu, řekly jsme si, že by bylo dobré přinést Kátě a Kátě alespoň nějakou malou pozornost, a tak jsme se stavily v jedné pralinkárně. Po 78 otázce A, jestli je už čas se jít showroomíkovat jsme se konečně vydaly tím směrem, i když jsme se snažily jít co nejpomaleji, přesto jsme v showroomu byly o 18 minut dřív. U dveří nás uvítala usměvavá Káťa v krásném tričku Lanvin, které mělo být už za chvíli moje. Taky že bylo, Káťa nám předala naše vysněnosti a tak jsem se začla, nad tričkem rozplývat a A zase nad svými botičkami. Po chvíli dorazila i Eva Liliana, tak jsme si musely předat všechny novinkya řešit hnusný německý Gertrudy. Asi za další půl hodinku přišla i druhá Káťa se kterou jsme vedly další velice zajímavý rozhovor. Mimochodem bych chtěla Káťám popřát všechno nejlepší k dnešnímu svátku:-*. xoxo




 V redakci Vice. Některé obrázky mně opravdu velmi zaujaly, například vraždící Karl Lagerfeld.









 Eva Liliana a její nádherné šatičky:-). Mimochodem, kdyby se jí ta fotka nelíbila, tak ať mi dá vědět a já jí smažu...


úterý 16. listopadu 2010

Ice hockey players



Jak už jistě všichní víte, můj táta je hokejista, teď už je teda spíš bývalý hokejista a hraje spíš pro to, že si život bez hokeje nedokáže představit. Právě tento faktor mi umožnil se dostat ke všem možným drbům o všech různých hokejistech. A já se teď hodlám o velkou část z nich s vámi podělit.

Začněme třeba u Jiřího Hudlera, nebo bych mu spíš měla říkat jeho přezdívkou, kterou si u hokejistů vysloužil díky své výšce a sice Cipísek?:D V hokejové branži je všeobecně známo, že pokud máte manželku, nebo přítelkyni držte ji co nejdál od Cipíska,  platí totiž, že Cipísek je malý a dostane se všude, ale to jste si mohli přečíst i bulváru, ve kterém se během týdne objevilo několik, žen které tvrdily, že měli s Cipískem poměr a rozváděli jeho někdy až nechutné sexuální praktiky. Další věc, která mně docela zarazila a násldeně pobavila, byl jeho vztah k Simoně Krainové. Cipísek si totiž rád dělal legraci z jejího věku.
V kabině:
Hráč: Zdar Hudler, kde máš Krainovou?
Cipísek: Ty vole, babička ještě nedorazila.
Hráč: To si děláš srandu ne?(zde byl použit mnohem silnější výraz, který jsem cenzurovala)
Cipísek: Tak víš co, ona sice není nic moc, ale aspoň mi doma hezky uklidila.
No, já být Hudlerem, tak svůj vztah k Simoninému věku přehodnotím, protože kdyby se se mnou fotila Simona, tak bych po ní narozdíl od Cipíska nechtěla, aby měla přes hlavu pytlík s nápisem "The NHL palyer", v rámci ochrany mého fotoaparátu, aby mu z toho šoku nepraskl objektiv.
Hokejisti:
V této části článku budu vycházet z mého vzahu s bývalým přítelem, který je také hokejista, přesněji brankář, budu ho tady nazývat třeba Netalentovaný blbeček. Nechci, aby došlo k mýlce, že jsem nějaká šílená ex, co se mu chce pomstít, takže tu přezdívku vysvětlím. Netalentovaný pro to, že za zápas běžně pustil, tak šestnác gólů a to pouze v případě, že měl lepší den, jinak se číslo mohlo klidně vyšplhat až ke třiceti a blbeček pro to, že se hrozně "naštval", když jsem se k němu odmítla po 3 vrátit. Ale pokud máte slabost pro hokejisty a ráda byste si s nějakým z nich něco začla, tak zde uvedu pár poznatků.
1. Každý hokejista si myslí, že je krásný( i když většinou je to naopak), takže ho o tom musíte neustále přesvědčovat.
2. Každý hokejista si myslí, že hraje nejlépe ze všech a je tudíž jen otázka času, kdy se mu ozvou z NHL, opět mu tento fakt nevyvracejte, jen ho klidně vyslechněte a se svojí BFF se tomu pak můžete nad café au lait a cheesecakem od srdce zasmát.
3. Všichni hokejisti rádi dělají ramena, ale když přijde do tuhého ukážou se jako pěkní zbabělci. Zde uvedu příklad: Se svým ex jsme se po jeho tréninku rozhodli, že si zajdeme na menší večerní romantickou procházku do lesa. Unaveni chůzí sjme se rozhodli, že si sedneme na lavičku, jenže mezi zím se setmělo, a najednou se za námi ozvalo, něco, co znělo jako divoké prase, on vyjekl a já se za tím zvukem začla otáčet, když jsme se otočila zpátky zjistila jsem, že ten "genetický odpad" je 500 metrů daleko a klidně mně tam nechal, takže kdyby to prase opravdu bylo, tak to mohlo špatně dopadnout.
4. Všichni hokejisti si myslí, že mají nejlepší styl a klidně by z fleku mohli předvádět pro Louis Vuitton. Jen pro upřesnění, jejich oblečení se zkládá z tenisek, džín, pásku s VELKOU značkovou přeskou, trička a Nikové kšiltovky.
5. Všichni hokejisti jsou hrozně ješitní, pro ně prostě platí, já jsem bůh a všichni ostatní mně budou poslouchat.
6. Všichni hokejisti si myslí, že jsou sexuální guru... Pardon, zde se musím smát a tudíž neuvedu žádný příklad:D.
7. HOKEJISTI DRBOU!!!!! Pokud chcete něco udržet v tajnosti, za žádnou cenu to neříkejte hokejistovi!

Kabina.
Tak toto je velice zajímavá místnost, řekla bych, že až magická. Většina žen se do ní normálně nedostane, mně se to ovšem podařilo už v necelých sedmi letech. Byla jsem šokována, za prvé pokud nemáte něco s čichovými smysly, tak byste tam neměli vstupovat bez osvěžovače a parfému. Další zajímavostí je, že ať jsem tam přišla kdykoli, pokaždé se tam objevil někdo nahý a já se musela rdít. Kabina je také místem, kde se nic neutají, pokud má někdo přítelkyni, manželku, nebo novou známost, všechny tyto nešťastnice se tam rozebírají a nejde jen o nějaké nevinné řeči, ostatní hokejsiti o vás budou vědět všechno, od toho co jste třeba zrovna měla k obědu, až po pikantnější téma a pokud o něm nemají žádné informace, prostě si je vymyslí, aby z konverzace vyšli jako "borci".

Tak a to by tak nějak stačilo, jen na závěr bych chtěla podotknout, že jsem vycházela z informací a zkušeností současné generace a neplatí to o všech(třeba o tátovi ne:D) a  vám se podařilo mít za přítele hokejistu, který se vymyká výše zmíněným poznatkům, tak vám gratuluju.

A jaký je váš názor/zkušenosti s hokejistama?

Nyní pro pobavení, pár fotek se mnou v částečné hokejové výzbroji:D.


                                                                                                                                         xoxo B

středa 10. listopadu 2010

Let me introduce my BF.

Chtěla bych vám představit svého přítele, protože se s největší pravděpodobností objeví v nějakém z mých budoucích spotů.

Takže tohle je Martin, ano zítra má svátek ale bohužel ho s ním nebudu moci oslavit a tak bych mu chtěla veřejně popřát všechno nejlepší. Nyní něco málo o něm: Martin hrál dřív fotbal, ale nyní se věnuje kick boxu, jeho nejoblíbenější značka je Tommy Hilfiger a o návrháři vás budu informovat příště a co se týče jídla, tak má velmi rád italskou  kuchyni. Jinak fotka je focena ve Španělsku v domě u pláže, který patří jeho dědečkovi a hrozně rád tam jezdí.


Pro dnešek se s vámi loučím.                                                                                  xoxo B.

pondělí 8. listopadu 2010

I don't want diamonds, I want Lanvin...

Asi jsem jenda z posledních blogerek, která přidává záznam z akce Lanvin for H&M, ale bohužel(když se nad tím zpětně zamyslím, tak to nedokážu pochopit) jsem si na Lanvina nevzala foťák, takže jsem teď strávila spoustu času stahováním fotek se sebou od jiných blogerů a poměrně hodně času mi zabralo, vykřikování typu:"Cože, vždyť jsem tam malá a lesklá, vypadám, jako kobliha!", nebo"Pane bože, tady mám tak buclatej obličej, že vypadám, jako kdybych jsem francouzům s Gérardem Dépardieu snědla všechno jídlo" a v podobném duchu se to vezlo celou dobu...




Jinak samozřejmě musím podotknout, že kolekce Lanvin for H&M je nádherná a opravdu jedinečná, zde jsem vybrala pár kousků, do kterých jsem se bezemezně zamilovala a které budou muset být moje...




A jinak bych chtěla znovu moc poděkovat Kátě a Kátě za pozvání a znovu jim složit poklonu, že na Lanvinovi vypadaly vážně fantasticky;-).
Tímto se s Vámi pro dnešek loučím a už se těším na čtvrtek, až se znovu setkám s ostatnímu blogery. xoxo B

středa 3. listopadu 2010

Tomorrow Lanvin for H&M

Konečně je středa večer a já vím, že už se jenom jednou vyspím a budu na tom nejúžasnějším místě zkoumat tu nejúžasnější věc na světě... Ano, nejúžasnější věcí myslím  novou kolekci Lanvin for H&M a nejúžasnějším místem myslím showroom, kam se bezmezně těším, vlastně i kdyby zítra vynalezli lék na rakovinu, tak zítřek pro mně zůstane stejně nejúžasnějším dnem...:)

                                                                                                                          xoxo B

pondělí 1. listopadu 2010

Part 4.

Nice and Monaco.
Jak bych vám popsala tato dvě města, o Nice se říká, že strávit tam zbytek života je snem každého důchodce. To by soulasilo, na každém kroku potkáte staříka, nebo stařenku a člověka pod 60 byste tam hledali jako jehlu v kupce sena... Ovšem Monaco mně uchvátilo. Vládně tam disciplína a pořádek. Ulice jsou dokonale čisté, lidé oblečení podle poslední módy, na silnicích se prohánějí Ferrari, každý správný občan má svou jachtu, se kterou jezdí na večerní romantické projížďky a kam se podíváte, tak je Louis Vuitton, Chanel, nebo Prada... Monaco je prostě ve všech směrech dokonalé.





V Nice jsem také ochutnala nejdokonalejší Quiche na světě...

Pár následujících fotek bude z oceánografického muzea, které mně ovšem nijak zvlášť neoslovilo...




Chození po Monacu je velice vyčerpávající, proto bylo nutné vyhledat nějaké vhodné místo pro odpočinek, už na první pohled jsem byla zaujata desingovou restaurací, s nádherným exteriérem...








xoxo B.