středa 7. prosince 2011

"Hello, I live here!"


Listopad se už dávno přehoupl v prosinec, což znamená jediné, stěhování do Vídně mám už úspěšně za sebou. A bylo to přesně v britském stylu, což znamenalo, že se nikdo nijak nepředřel, teda až na mě. Protože jsem nebyla schopná tak brilantně ignorovat všudypřítomný binec, který vytvářely otevřené i neotevřené krabice a jiná zavazadla, mohu s klidem říct, že jsem půl domu vybalila já. Mnohdy jsem se nestačila divit a často si pokládala otázku: „ Na co sakra jeden člověk potřebuje patnáct poloprázdných sprchových gelů a jedno mrňavé dítě 6 krabic s plyšákama???“  Zajímavý byl také transport do Vídně. Jestli si myslíte, že jsem se procházela po světových letištích s Longchampkou ladně zavěšenou na předloktí, tak vám musím oznámit, že jste se spletli. Jak jsem už napsala v jednom starším příspěvku, má anglická rodina jsou velcí dobrodruzi a zakoupili si karavan. No a tak jsme Spojené království opustili v karavanu, ve kterém jsme mimochodem strávila  4 noci. Musím se přiznat, že poslední ráno jsem už měla trochu ponorkovou nemoc a také se modlila, abych nedostala zápal plic, protože přebíhání v minusových teplotách i několik set metrů s mokrou hlavou a mém oblíbeném, nicméně velmi lehkém pyžamu s medvídky, nebo jen v ručníku, bylo bohužel na denním pořádku.

Aby to ovšem nevypadalo, že si pořád jen stěžuji, tak teď musím pro změnu vychválit byt, který bude na následující 4 měsíce mým domovem. Je přenádherný. Má rozlohu průměrného baráku a skrývá 5 ložnic, dvě sprchy a třetí se ještě dostavuje a samozřejmě kuchyň, halu, chodbu, šatnu a naprosto nádhernou jídelnu s krbem. Jako bonus mám, že do centra Vídně mi to trvá 15 minut vlažnou chůzí, a když mám pohodlné boty, tak tam jsem i dříve… A protože Vánoce už strkají klíč do zámku, celá Vídeň je Vánočně vyzdobená, přesně tak, jak to Rakušané mají rádi, honosně, ale střízlivěJ.

Jsem ovšem ráda, že jsem se sem přestěhovala s britskou rodinou. Anglie mi totiž chtě nechtě chybí. Chybí mi, jejich vlídná a přátelská povaha, protože, aby se na mě usmál někdo z místních je možná tak představa z mých nejdivočejších snů a rozhodně mi chybí Cadbury, protože Rakušané mají jen hnusné keksy bez chuti a také postrádám mojí velmi oblíbenou Cherry Diet Coke. A přeci jen možná upřednostňuji prostředí Anglie, před tím Rakouska, ale třeba to je jen o zvyku…

A závěrem bych se také chtěla omluvit, že jsem se tak dlouho neozvala, ale jak jsem zjistila, místní nebudou zrovna velcí pracanti, protože zařídit internetové připojení jim trvalo přes deset dní a já si z abstinenčních příznaků začala opakovat japonštinu a číst bibli. Shrnuto, podtrženo ze mě necelých čtrnáct dní bez internetu udělalo japonsky mluvící křesťankuJ.

I když je teď adventní čas a Britská ambasáda se pravděpodobně předhání s tou Rakouskou, kdo udělá lepší a honosnější večírek, které mám dobrovolně povinné a občas nevím kam skočit, slibuji, že se co nejdřív ozvu.

































xx B


4 komentáře:

  1. popravdě, chyběla jsi mi. Tvoje příspěvky mám strašně ráda a vážně skvěle píšeš ! Snad si děláš srandu s tím,kolik si toho vzali :D celkem zbytečné tolik sprchových gelů a plyšáků... nejspíš tu platí : Jiný kraj, jiný mrav ;-) užívej Vídně :-))

    OdpovědětVymazat
  2. I have died and gone to real estate heaven? ;)

    OdpovědětVymazat
  3. super, jsem ráda, že žiješ tak fajnově!!

    OdpovědětVymazat